Obnovení tradic
Pro mne stále častější téma, nejen tradic, ale i vztahů, vazeb, kořenů.
Neustále se něco mění, mění se móda, styl, rychlost internetu, střihy, filmy, žánry, počasí, vztahy, bylinky z Indie, Číny...medicínské prostředky ke zdraví, kosmetika, nejdříve chemie, pak nechemie, pak už skoro pránicko částečná kosmetika.
Čert, aby se v tom vyznal , co je pro něj dobré.
Ajurvéda?
Bylinky?
Bylinky z Laosu?
Rýže z Nepálu?
Jablíčka z Polska nebo naše?
Achjo, říkáme si určitě často všichni. Plasty, neplasty, dřevo, nedřevo, byt, dům...
A pro mne začalo být mnohem důležitější s kým se scházím, jaký ten člověk je v jádru, jak vyrůstal a jak vychovává své děti, jak se chová ke své rodině. Asi mi je dokonce i jedno, pokud vím,že dělá co může jestli mi donese dárek zabalený v plastu. Protože jde úuuuuplně o něco jiného.
Svět jako takový jsme si zbořili teda dokonale.
Po shlédnutí dokumentu o pánovi co maluje zvířata v pralese, jsem konečně řekla : ,, takže nejsem pesimista jen já!!!,, řekl: ,,jsem pesimista, ty lesy opravdu mizí, nemyslím,že to lze nějak zastavit, tam kde jsem byl loni jsou plantáž palem pro palmový olej, nic víc,,....Né ,že bych byla ráda pesimistou, jen mne taky nebaví to věčné dření se s životním prostředím, s vládou, s Babiššššem...
Dělám co můžu a co teď dělám nejčastěji je, že dokud můžu tak se scházím s lidmi, kteří to cítí stejně. Sedíme u kávy, nebo vína, povídáme si o dětech, o práci, o bylinkách, která je na co dobrá, která je nedoceněná, povídáme si o manželech a manželkách.
Neztrácíme teď čas povídáním si o tom, jak je to hrozné, ale o tom, jak je to krásné.
Ano máme pytlíčky na ovoce a zeleninu ušité, máme nastřádáno plastových sáčku z doby ,kdy nám to nedocházelo a točíme je co to dá, ano nekupujeme čínské produkty, ani podložky na jógu ( Freeeee Tibet!!!) , podporujeme místní bez-obal, dokonce zajedeme společně do města pár kilometrů od našeho, abychom koupili do zásoby potraviny a výrobky lidí home made kvality, české.
Ale ne, netruchlíme, když kácíme Máj u nás ve vsi, že ten to zase vyváděl s tou řepkou. Ale ne, není nám to jedno, ALE umíme se zasmát, umíme se sejít a být v tom nejkrásnějším energetickém čistém toku, co jde - v přátelství.
A ano snažíme se tady, my mladí, co jsme zbyli kdesi v Trojanovicích v horách, či lesích, či vesnici, aby to nestálo tak nějak úplně za prd.
Tolik jsem si přála mít takové lidi celý život kolem sebe, velký stůl, víno, jídlo a slunce nad hlavou, oheň, kytaru a ano sny se plní. Kolem poletují děti a psi a kočky a je nám hej. Bez výčitek, že se zrovna někde demonstruje a my tam nejsme.
PROTOŽE my tady máme i tak tradiční a skvělé lidi, kteří zorganizovali autobus a vypraví se tam, ve valašském stylu se slivovicó a dají jim v Praze za uši! Marošu, Vláďo, Juro!
Obnovení tradic, svátků, folklorních tradic a hezkých vazeb, pomoci si navzájem, sdělit si informace, půjčit knihu.
Doporučit na lekci po józe místního léčitele a taky fernet po obědě! Jo a prý se pije nejlépe šampaňské ve čtyři ráno, zkuste to!
Moje svatební šaty, krajkové, princeznovské. Žádný boho styl, očekávaný ode mne.
hezky poděděné od dvou Slovenských žen, s pevným manželstvím a dětmi, hezky tam vyšijeme valašský vzorek a propleteme mašli s modrotiskem. A i přestože jsem v noci odříkala spoustu manter žehnající mému domovu, muži a mému tělu, spoustu sanskritu a taky meditace, tak na svatbě bude pivo, kořalka a taky veganský guláš.
Žádné komentáře:
Okomentovat