Jak si dovolit ulevit v cyklu ženy z pohledu jogínky

Článků o cyklech, o odpočinku o tom, co dělat aby cyklus ženy nebolel, užívaly jsme si ho, oslavily apod. jsou mraky.Hromady. Jak si můžeme dovolit oslavit ,,svůj den,, když musíme do práce, k pásu na 12 hodin, na nohy?

Starat se o 20 dětí?

Učit 30 puberťáků.

Do židle na 8 hodin, poslouchat, psát, počítat...?

Nebo předstoupit před lidi a lektorovat 5 hodin za dva dny?

S tou emancipací jsme to v tomhle ohledu dost přepískly dámy....

Když jsem pracovala v institutu vždy jsem v pondělí nastoupila a ,,dostala to,, v pracovní dlouhý den, přímo v práci.

Pocit,že vám vypadnul mozek, je vám na blití a navíc pracujete v prostředí bez oken, čerstvého vzduchu a né v příliš dobrých podmínkách a poslouchání příběhů bolesti...

Po 4 letech mi to stačilo, přeskakovat z hluboké bolesti do výšin jógy, na půl úvazku sem a tam a lektorovat do 8mi večera.

A vůbec mi nepomohlo si přiznat, že je to nádherné přece, že jsem žena a jsem zdravá...chtěla jsem domů, deku, čaj a seriál, chipsy a pivo.

Když se člověk rozhodne, ne jen k výpovědi, ale k tomu, že opouští zajetý systém, přichází krásné věci tak nějak samotné, bez článků o tom, jak jsme bohyně a máme tančit na louce nahé.

Ono to chodí samo, když se utišíte, děláte ty věci pro sebe a né pro ostatní.

Tak jako dnes ráno jsem vstanula a dovolila si dát vanu, přisypala bylinky, oleje a vůně, aby mne vše povolilo a přestalo bolet. Intuitivně jsem vylila poslední měsíční vodu z potoka nabitou úplňkem a vyměnila pyžamo, snědla čokoládu, uvařila čaj a zatopila v krbu a s knihou v ruce můžu povnímat co by asi tak bylo dobré, než půjdu večer na lekci odjógovat úterní vlčáky.

Nejlepší by bylo lekci zrušit, ale i na to mám odpovědnost, naštěstí je to ,,jen,, hodina a nemusím cvičit já, ale oni.

Představa, že mám dceru a ta v den svých dní sedí ve škole na tvrdé židli je stejně bolestná jako to, že mám kamarádku, která ve svůj den stojí u pásu a nemůže se jít ani ......na záchod. Protože pauzy jsou co 4 hodiny.

Naše doba se posunuje někam, kde mi není dobře a kde se necítím dobře. V některých kulturách ženy mají volno , když na to přiijde, v některých zemí odejdou do svojeho domečku a tam je nikdo neruší, no někde se podceňují podmínky a zanedbávají se a často onemocní nedostatkem hygieny ba i zemřou.

V instituci jsem si musela vybírat dovolenou ,abych nevybouchla v ten den v práci. Doslova.

Čím více jsem v klidu , tím méně jsem protivná, zlá a nebo neohrabaná, prostě už to vnímám.

Ve 31 letech....ach jo...

Výkon, výkon, výkon...dokonce mám známou, která první den menstruace chodí buď běhat nebo cvičit.

Jak si ale pomoci když nemůžu být doma, musím prostě fungovat, protože za mne nikdo nenakoupí, nevezme lekci, nepůjde do práce. Každý měsíc to nevýjde na pátek nebo sobotu.

Vůně
Jídlo
Ticho
Hudba
Zateplení zad
Volné oblečení
Parfém
Hodně pití
Kytice růží nebo oblíbených květů
DÝCHAT!!!
Dýchat
Dýchat

Teplé koupele nebo sprcha, masáž nohou, zad, chodidel a tření rukou. Vyčkat do večera a dát si pro sebe dvě hodiny, né jednu, dvě,lehnout si a spát.

Z pozic jógy je to Balasána, pozice dítěte.

Svíčka.

Kočka ve skříženém sedu. Záda zakulatit a vyhrbit se.

Rotace páteře do stran s rukama za hlavou.

Houpání v bocích na stranu.

Podřep a hýbání pánví dozadu a dopředu.

Pomalu chodit a koukat na přírodu, na nebe.

Zavřít oči a meditovat.

 Krásná meditace, relaxace proti bolesti , která může pomoci, vjemová, vizualizace :

Zavřete oči a představte si,že jste v teple.
Může to být teplá voda, teplý písek na pláží nebo louka v létě vyhřátá sluncem.

Lehněte si na záda a vnímejte jak teplo prostupuje celým tělem, od konečků prstů na nohou, chodidla, k patám, do celých lýtek a stehen, k hýždím až po bedra.

Celá bedra se prohřívají, zateplují, polevuje bolest a ustupuje tlak, v pánvi se dělá lehkost a prostor pro nádech.

Nádech do pánve, výdech úleva od bolesti. Zopakujte 3x.
 V oblasti vaše pupíku a břicha se rozlévá teplo a sluneční jas a paprsky pomáhají ustupovat bolesti a ponechávají oblast uvolněnou a je tam prostor pro nádech, výdech úleva. Zopakujte 3x.

Zbytek těla se rozlévá do tepla, do písku, vody nebo louky, vpíjí se do vyhřáté země.
S každým výdechem uvolněte hrudník, ramena, krk, paže, obě ruce podél těla až po konečky prstů na rukou a všechny prsty.

Vnímejte teplo a dech.

Hlavu si nechejte chladnější, ale uvolněte obličej a svaly obličeje.

S pomalými nádechy a výdechy posílejte teplo tam, kde cítíte ještě bolest a pnutí.

Zůstaňte alespoň deset minut v klidu. Po té se protáhněte jemně se přetočte na pravý bok a posaďte se. Pokud jste prováděli meditaci v sedě protáhněte nohy a ruce a zahýbejte hlavou.

Otevřete oči a zkuste ponechat teplo a uvolnění ve vašem těle.

Namasté.

Ale Buddha taky neměl titul přece...nebo jo?

Ohledně lektorství a toho jestli a zda-li vůbec já jsem vhodná k tomuto daru, jsem přemýšlela milionkrát.

Nechci dělat ostudu nejen všem nežijícím mistrům, všem žijícím ani sobě.
Ani těm, co mají se mnou trpělivost a neustále zodpovídají mé dotazy. Obě Evy, obě ženy, obě naprosto úchvatné lektorky jógy, každá tak odlišná, tak krásně. DĚKUJI dámy...

Když si pustím jakýkoliv web lektora jógy nebo někoho, kdo si myslí, že je lektor jógy ( nedej bože ,že si to o sobě myslím já...) tak vidím v kolonce ,,o mně,, výčet X hodin , X kurzů, X cest do Indie, Bali, Nepálu....a tak dále.

Já si chtěla počíst něco o jedné paní , co vím,že dlouhá, opravdu dlouhá léta praktikuje a učí jógu.
No vím, kde byla v roce 1876, vím že má 2000 hodin na Kanárských ostrovech pod vedením toho a toho té a té lekce, kurzu...

Ale..bolest, cesta, proč jóga? Co jóga? Co ta fotka na hlavě znamená? Že se umí postavit na hlavu, moje kamarádka učitelka taky...

A já skromně ve své kolonce na webu ,, o mně,, nahlásila jak miluju les, svého manžela, kočky a přírodu a že jóga je pro mně nejpokornější cesta.

Doplnila jsem tedy i to vzdělání, kdyby se o mne zajímal někdo nový a chtěl do kurzu.

Kamarádka řekla nádhernou věty, když jsme si spolu vykládaly nejen karty, že Buddha ale přece taky neměl snad titul ne? Ježíš? Patanjali...

To není zárukou...stejně tak jako podcenit přípravu.

Připravovala jsem se na svojí první lekci přes pět let.
Né denním cvičením Ásán, nejen.
Zažila jsem životní prohry, pády, vzestupy, bolesti jak fyzické tak psychické, labilitu, chtít nežít, chtít žít jinde, cesty, studia, práce tak náročnou, že jsem to brala jako sen mít studio Jógy.

Připravovala jsem se pozorováním těla, léčením, chozením do přírody a těžkým drilem Ásán, dechu, meditace, čtením knih, kurzy, webináři, víkendovkama.

Po pěti letech ( né teda na Bali, hm,..ale v duši a v sobě a makačky ) jsem se s třepajícíma kolenama a sucho v krku postavila na podložku před mých prvních rovnou 12 lidí. MASAKR! a nejen to, asi 10 z nich jsou se mnou již 2 léta. DĚKUJI vám přátelé.

V prostoru, kde byl binec, špína, pokaždé jsem se za něj styděla, stejně zůstali. Ani jeden se mne nezeptal na certifikát, lektorský kurz nebo vzdělání.
Až na nervozitu v hlase byli všichni spokojeni a asi jsou i nadále.

Všichni ti , které já uctívám ve výuce klasické jógy žijí v Indii, jsou mrtví a nebo je to moje Eva, která má prozatím jediný kurz, na kterých bych chtěla ve středy, jediný den , kdy nemám lekci a už docela dost dobře jsem unavená a představa dvou hodin další jógy je pro mně šílené. Zatím...

Takže se vší úctou všem těm, co stojí na hlavě za minutu, mají nohy za hlavou a do toho perfektní make up na Instagramu, se vší úctou k tomu,že mají dostatek peněz na studia na Bali nebo Indii a se vší úctou i těm, kteří ,,jenom cvičí,, Buddha titul taky neměl.

Studium ,respekt, pokora, ohleduplnost a neustálé se vzdělávání je pro mne priorita obrovská v cestě jógy, ale holt ,když nebudu na Jivamukti retreatu za 200 000 Kč, tak nebudu no.

Četla jsem krásný příspěvek o tom jestli se dá jógou uživit. Paní to napsala velmi hezky, že ano dá, podle toho ale jak žijeme.

Asi mi prozatím ta naše chatička, kočky, kafe a svíčky stačí. Přestože podnikám a platím vlastně státu více a nájem větší než vydělám.

Třeba se změní i to :)

Namasté

Jóga v dnešním životě - natož v lese

Obnovení tradic

 Pro mne stále častější téma, nejen tradic, ale i vztahů, vazeb, kořenů.

Neustále se něco mění, mění se  móda, styl, rychlost internetu, střihy, filmy, žánry, počasí, vztahy, bylinky z Indie, Číny...medicínské prostředky ke zdraví, kosmetika, nejdříve chemie, pak nechemie, pak už skoro pránicko částečná kosmetika.

Čert, aby se v tom vyznal , co je pro něj dobré.

Ajurvéda?

Bylinky?

Bylinky z Laosu?

Rýže z Nepálu?

Jablíčka z Polska nebo naše?

Achjo, říkáme si určitě často všichni. Plasty, neplasty, dřevo, nedřevo, byt, dům...

A pro mne začalo být mnohem důležitější s kým se scházím, jaký ten člověk je v jádru, jak vyrůstal a jak vychovává své děti, jak se chová ke své rodině. Asi mi je dokonce i jedno, pokud vím,že dělá co může jestli mi donese dárek zabalený v plastu. Protože jde úuuuuplně o něco jiného.

Svět jako takový jsme si zbořili teda dokonale. 

Po shlédnutí dokumentu o pánovi co maluje zvířata v pralese, jsem konečně řekla : ,, takže nejsem pesimista jen já!!!,, řekl: ,,jsem pesimista, ty lesy opravdu mizí, nemyslím,že to lze nějak zastavit, tam kde jsem byl loni jsou plantáž palem pro palmový olej, nic víc,,....Né ,že bych byla ráda pesimistou, jen mne taky nebaví to věčné dření se s životním prostředím, s vládou, s Babiššššem...

Dělám co můžu a co teď dělám nejčastěji je, že dokud můžu tak se scházím s lidmi, kteří to cítí stejně. Sedíme u kávy, nebo vína, povídáme si o dětech, o práci, o bylinkách, která je na co dobrá, která je nedoceněná, povídáme si o manželech a manželkách.

Neztrácíme teď čas povídáním si o tom, jak je to hrozné, ale o tom, jak je to krásné.

Ano máme pytlíčky na ovoce a zeleninu ušité, máme nastřádáno plastových sáčku z doby ,kdy nám to nedocházelo a točíme je co to dá, ano nekupujeme čínské produkty, ani podložky na jógu ( Freeeee Tibet!!!) , podporujeme místní bez-obal, dokonce zajedeme společně do města pár kilometrů od našeho, abychom koupili do zásoby potraviny a výrobky lidí home made kvality, české.

Ale ne, netruchlíme, když kácíme Máj u nás ve vsi, že ten to zase vyváděl s tou řepkou. Ale ne, není nám to jedno, ALE umíme se zasmát, umíme se sejít a být v tom nejkrásnějším energetickém čistém toku, co jde - v přátelství.

A ano snažíme se tady, my mladí, co jsme zbyli kdesi v Trojanovicích v horách, či lesích, či vesnici, aby to nestálo tak nějak úplně za prd.

Tolik jsem si přála mít takové lidi celý život kolem sebe, velký stůl, víno, jídlo a slunce nad hlavou, oheň, kytaru a ano sny se plní. Kolem poletují děti a psi a kočky a je nám hej. Bez výčitek, že se zrovna někde demonstruje a my tam nejsme.

PROTOŽE my tady máme i tak tradiční a skvělé lidi, kteří zorganizovali autobus a vypraví se tam, ve valašském stylu se slivovicó a dají jim v Praze za uši! Marošu, Vláďo, Juro!

Obnovení tradic, svátků, folklorních tradic a hezkých vazeb, pomoci si navzájem, sdělit si informace, půjčit knihu.

Doporučit na lekci po józe místního léčitele a taky fernet po obědě! Jo a prý se pije nejlépe šampaňské ve čtyři ráno, zkuste to!

Moje svatební šaty, krajkové, princeznovské. Žádný boho styl, očekávaný ode mne.

hezky poděděné od dvou Slovenských žen, s pevným manželstvím a dětmi, hezky tam vyšijeme valašský vzorek a propleteme mašli s modrotiskem.  A i přestože jsem v noci odříkala spoustu manter žehnající mému domovu, muži a mému tělu, spoustu sanskritu a taky meditace, tak na svatbě bude pivo, kořalka a taky veganský guláš.

Jóga v dnešním životě - natož v lese

Včera jsem měla tři nádherné lekce a taky dvě krásné schůzky. S ženami.

Ta první byla s mojí kamarádkou Raduš a jejím synem , předlekční káva a pohádka a ta druhá schůzka byla s kamarádkou Yvonkou, po lekci, před lekcí.

S Yvonkou jsme narazily na zajímavé téma, zásluhy.

Někdy mám pocit,že svět si pořád vyžaduje ,abychom si něco zasloužily.
Titul.
Lektorský certifikát.
Dítě.
Manžela.
Zdraví.....a mnoho a mnoho dalších.

Yvonka má v hlavě krásný nápad,který mi ladí v mém srdci a to, zpívat mantru prvotní OM se skupinkou lidí,kteří by se rádi přidali.
Peripetie, co ,,vyžaduje,, společenství ,které toto zavedlo mi rozum nebere.

Pokud přeci něco děláme srdcem,nemusíme nikomu platit desátky,pokud něco myslíme srdcem a chceme prozářit trošku více náš mírně smutný Frenštát, nemusíme se přece cítit zodpovědní nějakému Guru, který vyžaduje, aby se mu za tyto zpěvy posílali peníze, zodpovídalo se jemu a pokud ne dokonce ( docela manipulativní a ostré ) řekl,že veškeré ta energie špatná při čištění půjde pak na něj.

Zasloužit si od někoho, neustále své JÁ.
Potvrdit si od někoho,že něco dělám dobře. Razítkem, oceněním, obejmutím.
A když nás odmítnout, cítíme se zle.

Všechny tři lekce byly nádherné,, užívám si předposlední dny před létem a zároveň se neskutečně těším na naše rána tady nahoře. Na jitro a seno na louce, na kočky a koťátka, na bzučení much a sršňů. Na vůni potoka, který trošku slábne, na to ,že tady si na nic nikdo nehraje, bez manipulací, bez mluvení, těším se na klid a na mojí zahrádku a návštěvy přátel.

Na ticho.
Na přijetí.
Na nekonečně dlouhé horké letní noci v objetí.
Na letní bouřky a déšť.
Na to,že se nemusím nikomu zpovídat a celý les mne příjme i s mým nejasným zpěvem čehokoliv pro kohokoli i pro celý les, Beskydy a svět.

Jógarka

Jóga v dnešním životě - natož v lese

Čas od času dojde i na to, že sedím doma a nic se mi nechce. 

Venku poletují a zpívají ptáčci už od brzkého rána, tady ještě dříve, kolem 4 té ranní.

Kočka se vyžaduje jídla, protože kojí pět malých koťátek, nespala jsem ani hodinu , protože ten stříbrný kotouč na nebi se zdá mi dává zabrat, když je celý. 

Na gauči se taky moc pohodlně nespí, ale jeden z nás alespoň by vyspaný být mohl. 

Tak vstávám, sedám v rozespalé krajině na kolo, pozdravím druhou kočku, která spí venku, podívám se na pole se složeným senem, řádně do kopek, nacítím vůni rána a mávám ovečkám od souseda na pozdrav jako vždycky. 

Letos je jich hodně, kolem 15 ti,slíbil sice Bláží, že smlouvu už na dotace neprodlouží, byla ráda, ale zalhal jí,aby si jí udržel v chalupě a taky protože by nemohl jen tak sedět a nic nedělat, má obrovské bydlení, rozsáhlá pole a louku, ovocný sad a zahradu plnou nasazených potravin.

Když jedu dolů v pět hodin ráno ,jako každé pondělí, je ještě chladno, v zimě je to o moc složitější. Byť je to pár kilometrů do města, zima se u nás drží déle než si lidé ve městě dokáží představit. Stačí pět set metrů a je u nás sníh a z okna pod loukou ani zmínka,že je mráz. Taková jsou rána v horách v zimě.

Dnes bylo tepleji,ale přehodila jsem bundu,jsem hodně rozespalá, čeká mne hodina lekce s mými ranními ,,žáky,, ( stále jsem jim i já ),ale jen pro vysvětlenou.

 Jsou neskutečně stateční, že vstávají každé pondělí, někdy i středu takto brzy ráno a společně se mnou v jakémkoli rozpoložení tvoříme naše tělo i ducha pružnějším.

Musím se hodně soustředit, můj milovaný budoucí manžel mi zakázal jezdit s hudbou na kole ( má samozřejmě pravdu ), jsem rozespalá, nespala jsem ,honily se mi sny jeden za druhým, kočka, druhá, třetí,osmá....a ještě mne čeká náročná část měsíce v ženském cyklu,to vše zrovna dnes!

Nejraději bych si zalezla do postele k milému nahoru, přichumlala se a spala až do poledne. Tyto dny jsou pro mne náročnější než byly za mladšího věku, ani ne tak bolestí,jako motivovat se , osedlat moje silniční kolo,které se absolutně nehodí na cesty na horách, ani po těch našich, postavit se ( nebo sednout ) před lidi a mluvit.

Pak ale, když dorazím do rozespalého města Frenštátu, kde ještě není ani živáčka, jen pár lidí ,co chodí do Fabriky se potulují kolem a jdou na autobus, odemknu dveře od Studia, pak se vše mění, rázem se ze mě stává neubrblaná , pohotová a občas i vyrovnaná Jógarka jak s oblibou mám - je to spojení jógy a mého jména- lekce je krásná jako vždy, přítomnost lidí ,kteří jsou zde se mnou mne baví a naplňuje. 

Zase je chuť tvořit a posouvat se dál, nejen v józe, ale v józe v dnešním životě.

V tak uspěchaném, plné práce, nevyváženosti, bez přírodního spojení, bez všeho, co jsme se naučili a zapomněli od našich předků.

Dnes jsem si dopřála volno z práce, hned po lekci,jsem sedla na kolo, jela domů, stihla v našem místním obchůdku koupit svačinu do práce muži, čerstvé pečivo a sladkosti a byla ráda,že jsem dojela zase domů, kde mne čekaly nejen kočky, ale ještě teplá postel s náručí hřejivou a velkou v objetí.

Dnes není vhodný den na to ,cokoli dělat, snažila jsem se, ale usnula jsem jako špalek, po tak náročné a pro mne vyčerpávající noci, plné ztráty energie.

Usnula a dopřála si načerpání nového a dnešního.

Venku svítí stále Slunce, slyším jen ptáčky, ani živáčka tady nebydlí. 

Jen o víkendu pár chatařů provokuje s nesmyslnou sekačkou a vidinou anglického trávníku. 

Jedna, druhá,třetí, sedmá kočka, všechny spokojeně vrní a já už pomalu taky.

Jóga v dnešním životě mi pomohla si říct,že si lehnu a prospím den, i kdyby jen jeden, už dál nebudu předstírat,že můžu když nemůžu.

 Natož tady v lese, kdy se člověk nechá s přírodou tak spojit, že plný měsíc jej může mírně vykolejit.

A tak zítra zase sednu na kolo, už později a budu skoro tři hodiny Jógarka, vyskočím z lesa do města a zkusím trochu té přírody vnést i tam, trocha zklidnění i světla.

Je ho třeba!

Jógarka