Jóga v dnešním životě - natož v lese

Obnovení tradic

 Pro mne stále častější téma, nejen tradic, ale i vztahů, vazeb, kořenů.

Neustále se něco mění, mění se  móda, styl, rychlost internetu, střihy, filmy, žánry, počasí, vztahy, bylinky z Indie, Číny...medicínské prostředky ke zdraví, kosmetika, nejdříve chemie, pak nechemie, pak už skoro pránicko částečná kosmetika.

Čert, aby se v tom vyznal , co je pro něj dobré.

Ajurvéda?

Bylinky?

Bylinky z Laosu?

Rýže z Nepálu?

Jablíčka z Polska nebo naše?

Achjo, říkáme si určitě často všichni. Plasty, neplasty, dřevo, nedřevo, byt, dům...

A pro mne začalo být mnohem důležitější s kým se scházím, jaký ten člověk je v jádru, jak vyrůstal a jak vychovává své děti, jak se chová ke své rodině. Asi mi je dokonce i jedno, pokud vím,že dělá co může jestli mi donese dárek zabalený v plastu. Protože jde úuuuuplně o něco jiného.

Svět jako takový jsme si zbořili teda dokonale. 

Po shlédnutí dokumentu o pánovi co maluje zvířata v pralese, jsem konečně řekla : ,, takže nejsem pesimista jen já!!!,, řekl: ,,jsem pesimista, ty lesy opravdu mizí, nemyslím,že to lze nějak zastavit, tam kde jsem byl loni jsou plantáž palem pro palmový olej, nic víc,,....Né ,že bych byla ráda pesimistou, jen mne taky nebaví to věčné dření se s životním prostředím, s vládou, s Babiššššem...

Dělám co můžu a co teď dělám nejčastěji je, že dokud můžu tak se scházím s lidmi, kteří to cítí stejně. Sedíme u kávy, nebo vína, povídáme si o dětech, o práci, o bylinkách, která je na co dobrá, která je nedoceněná, povídáme si o manželech a manželkách.

Neztrácíme teď čas povídáním si o tom, jak je to hrozné, ale o tom, jak je to krásné.

Ano máme pytlíčky na ovoce a zeleninu ušité, máme nastřádáno plastových sáčku z doby ,kdy nám to nedocházelo a točíme je co to dá, ano nekupujeme čínské produkty, ani podložky na jógu ( Freeeee Tibet!!!) , podporujeme místní bez-obal, dokonce zajedeme společně do města pár kilometrů od našeho, abychom koupili do zásoby potraviny a výrobky lidí home made kvality, české.

Ale ne, netruchlíme, když kácíme Máj u nás ve vsi, že ten to zase vyváděl s tou řepkou. Ale ne, není nám to jedno, ALE umíme se zasmát, umíme se sejít a být v tom nejkrásnějším energetickém čistém toku, co jde - v přátelství.

A ano snažíme se tady, my mladí, co jsme zbyli kdesi v Trojanovicích v horách, či lesích, či vesnici, aby to nestálo tak nějak úplně za prd.

Tolik jsem si přála mít takové lidi celý život kolem sebe, velký stůl, víno, jídlo a slunce nad hlavou, oheň, kytaru a ano sny se plní. Kolem poletují děti a psi a kočky a je nám hej. Bez výčitek, že se zrovna někde demonstruje a my tam nejsme.

PROTOŽE my tady máme i tak tradiční a skvělé lidi, kteří zorganizovali autobus a vypraví se tam, ve valašském stylu se slivovicó a dají jim v Praze za uši! Marošu, Vláďo, Juro!

Obnovení tradic, svátků, folklorních tradic a hezkých vazeb, pomoci si navzájem, sdělit si informace, půjčit knihu.

Doporučit na lekci po józe místního léčitele a taky fernet po obědě! Jo a prý se pije nejlépe šampaňské ve čtyři ráno, zkuste to!

Moje svatební šaty, krajkové, princeznovské. Žádný boho styl, očekávaný ode mne.

hezky poděděné od dvou Slovenských žen, s pevným manželstvím a dětmi, hezky tam vyšijeme valašský vzorek a propleteme mašli s modrotiskem.  A i přestože jsem v noci odříkala spoustu manter žehnající mému domovu, muži a mému tělu, spoustu sanskritu a taky meditace, tak na svatbě bude pivo, kořalka a taky veganský guláš.

Jóga v dnešním životě - natož v lese

Včera jsem měla tři nádherné lekce a taky dvě krásné schůzky. S ženami.

Ta první byla s mojí kamarádkou Raduš a jejím synem , předlekční káva a pohádka a ta druhá schůzka byla s kamarádkou Yvonkou, po lekci, před lekcí.

S Yvonkou jsme narazily na zajímavé téma, zásluhy.

Někdy mám pocit,že svět si pořád vyžaduje ,abychom si něco zasloužily.
Titul.
Lektorský certifikát.
Dítě.
Manžela.
Zdraví.....a mnoho a mnoho dalších.

Yvonka má v hlavě krásný nápad,který mi ladí v mém srdci a to, zpívat mantru prvotní OM se skupinkou lidí,kteří by se rádi přidali.
Peripetie, co ,,vyžaduje,, společenství ,které toto zavedlo mi rozum nebere.

Pokud přeci něco děláme srdcem,nemusíme nikomu platit desátky,pokud něco myslíme srdcem a chceme prozářit trošku více náš mírně smutný Frenštát, nemusíme se přece cítit zodpovědní nějakému Guru, který vyžaduje, aby se mu za tyto zpěvy posílali peníze, zodpovídalo se jemu a pokud ne dokonce ( docela manipulativní a ostré ) řekl,že veškeré ta energie špatná při čištění půjde pak na něj.

Zasloužit si od někoho, neustále své JÁ.
Potvrdit si od někoho,že něco dělám dobře. Razítkem, oceněním, obejmutím.
A když nás odmítnout, cítíme se zle.

Všechny tři lekce byly nádherné,, užívám si předposlední dny před létem a zároveň se neskutečně těším na naše rána tady nahoře. Na jitro a seno na louce, na kočky a koťátka, na bzučení much a sršňů. Na vůni potoka, který trošku slábne, na to ,že tady si na nic nikdo nehraje, bez manipulací, bez mluvení, těším se na klid a na mojí zahrádku a návštěvy přátel.

Na ticho.
Na přijetí.
Na nekonečně dlouhé horké letní noci v objetí.
Na letní bouřky a déšť.
Na to,že se nemusím nikomu zpovídat a celý les mne příjme i s mým nejasným zpěvem čehokoliv pro kohokoli i pro celý les, Beskydy a svět.

Jógarka

Jóga v dnešním životě - natož v lese

Čas od času dojde i na to, že sedím doma a nic se mi nechce. 

Venku poletují a zpívají ptáčci už od brzkého rána, tady ještě dříve, kolem 4 té ranní.

Kočka se vyžaduje jídla, protože kojí pět malých koťátek, nespala jsem ani hodinu , protože ten stříbrný kotouč na nebi se zdá mi dává zabrat, když je celý. 

Na gauči se taky moc pohodlně nespí, ale jeden z nás alespoň by vyspaný být mohl. 

Tak vstávám, sedám v rozespalé krajině na kolo, pozdravím druhou kočku, která spí venku, podívám se na pole se složeným senem, řádně do kopek, nacítím vůni rána a mávám ovečkám od souseda na pozdrav jako vždycky. 

Letos je jich hodně, kolem 15 ti,slíbil sice Bláží, že smlouvu už na dotace neprodlouží, byla ráda, ale zalhal jí,aby si jí udržel v chalupě a taky protože by nemohl jen tak sedět a nic nedělat, má obrovské bydlení, rozsáhlá pole a louku, ovocný sad a zahradu plnou nasazených potravin.

Když jedu dolů v pět hodin ráno ,jako každé pondělí, je ještě chladno, v zimě je to o moc složitější. Byť je to pár kilometrů do města, zima se u nás drží déle než si lidé ve městě dokáží představit. Stačí pět set metrů a je u nás sníh a z okna pod loukou ani zmínka,že je mráz. Taková jsou rána v horách v zimě.

Dnes bylo tepleji,ale přehodila jsem bundu,jsem hodně rozespalá, čeká mne hodina lekce s mými ranními ,,žáky,, ( stále jsem jim i já ),ale jen pro vysvětlenou.

 Jsou neskutečně stateční, že vstávají každé pondělí, někdy i středu takto brzy ráno a společně se mnou v jakémkoli rozpoložení tvoříme naše tělo i ducha pružnějším.

Musím se hodně soustředit, můj milovaný budoucí manžel mi zakázal jezdit s hudbou na kole ( má samozřejmě pravdu ), jsem rozespalá, nespala jsem ,honily se mi sny jeden za druhým, kočka, druhá, třetí,osmá....a ještě mne čeká náročná část měsíce v ženském cyklu,to vše zrovna dnes!

Nejraději bych si zalezla do postele k milému nahoru, přichumlala se a spala až do poledne. Tyto dny jsou pro mne náročnější než byly za mladšího věku, ani ne tak bolestí,jako motivovat se , osedlat moje silniční kolo,které se absolutně nehodí na cesty na horách, ani po těch našich, postavit se ( nebo sednout ) před lidi a mluvit.

Pak ale, když dorazím do rozespalého města Frenštátu, kde ještě není ani živáčka, jen pár lidí ,co chodí do Fabriky se potulují kolem a jdou na autobus, odemknu dveře od Studia, pak se vše mění, rázem se ze mě stává neubrblaná , pohotová a občas i vyrovnaná Jógarka jak s oblibou mám - je to spojení jógy a mého jména- lekce je krásná jako vždy, přítomnost lidí ,kteří jsou zde se mnou mne baví a naplňuje. 

Zase je chuť tvořit a posouvat se dál, nejen v józe, ale v józe v dnešním životě.

V tak uspěchaném, plné práce, nevyváženosti, bez přírodního spojení, bez všeho, co jsme se naučili a zapomněli od našich předků.

Dnes jsem si dopřála volno z práce, hned po lekci,jsem sedla na kolo, jela domů, stihla v našem místním obchůdku koupit svačinu do práce muži, čerstvé pečivo a sladkosti a byla ráda,že jsem dojela zase domů, kde mne čekaly nejen kočky, ale ještě teplá postel s náručí hřejivou a velkou v objetí.

Dnes není vhodný den na to ,cokoli dělat, snažila jsem se, ale usnula jsem jako špalek, po tak náročné a pro mne vyčerpávající noci, plné ztráty energie.

Usnula a dopřála si načerpání nového a dnešního.

Venku svítí stále Slunce, slyším jen ptáčky, ani živáčka tady nebydlí. 

Jen o víkendu pár chatařů provokuje s nesmyslnou sekačkou a vidinou anglického trávníku. 

Jedna, druhá,třetí, sedmá kočka, všechny spokojeně vrní a já už pomalu taky.

Jóga v dnešním životě mi pomohla si říct,že si lehnu a prospím den, i kdyby jen jeden, už dál nebudu předstírat,že můžu když nemůžu.

 Natož tady v lese, kdy se člověk nechá s přírodou tak spojit, že plný měsíc jej může mírně vykolejit.

A tak zítra zase sednu na kolo, už později a budu skoro tři hodiny Jógarka, vyskočím z lesa do města a zkusím trochu té přírody vnést i tam, trocha zklidnění i světla.

Je ho třeba!

Jógarka