Jóga v dnešním životě - natož v lese

Včera jsem měla tři nádherné lekce a taky dvě krásné schůzky. S ženami.

Ta první byla s mojí kamarádkou Raduš a jejím synem , předlekční káva a pohádka a ta druhá schůzka byla s kamarádkou Yvonkou, po lekci, před lekcí.

S Yvonkou jsme narazily na zajímavé téma, zásluhy.

Někdy mám pocit,že svět si pořád vyžaduje ,abychom si něco zasloužily.
Titul.
Lektorský certifikát.
Dítě.
Manžela.
Zdraví.....a mnoho a mnoho dalších.

Yvonka má v hlavě krásný nápad,který mi ladí v mém srdci a to, zpívat mantru prvotní OM se skupinkou lidí,kteří by se rádi přidali.
Peripetie, co ,,vyžaduje,, společenství ,které toto zavedlo mi rozum nebere.

Pokud přeci něco děláme srdcem,nemusíme nikomu platit desátky,pokud něco myslíme srdcem a chceme prozářit trošku více náš mírně smutný Frenštát, nemusíme se přece cítit zodpovědní nějakému Guru, který vyžaduje, aby se mu za tyto zpěvy posílali peníze, zodpovídalo se jemu a pokud ne dokonce ( docela manipulativní a ostré ) řekl,že veškeré ta energie špatná při čištění půjde pak na něj.

Zasloužit si od někoho, neustále své JÁ.
Potvrdit si od někoho,že něco dělám dobře. Razítkem, oceněním, obejmutím.
A když nás odmítnout, cítíme se zle.

Všechny tři lekce byly nádherné,, užívám si předposlední dny před létem a zároveň se neskutečně těším na naše rána tady nahoře. Na jitro a seno na louce, na kočky a koťátka, na bzučení much a sršňů. Na vůni potoka, který trošku slábne, na to ,že tady si na nic nikdo nehraje, bez manipulací, bez mluvení, těším se na klid a na mojí zahrádku a návštěvy přátel.

Na ticho.
Na přijetí.
Na nekonečně dlouhé horké letní noci v objetí.
Na letní bouřky a déšť.
Na to,že se nemusím nikomu zpovídat a celý les mne příjme i s mým nejasným zpěvem čehokoliv pro kohokoli i pro celý les, Beskydy a svět.

Jógarka