pondělí 17. června 2019

Jóga v dnešním životě - natož v lese


Čas od času dojde i na to, že sedím doma a nic se mi nechce. 

Venku poletují a zpívají ptáčci už od brzkého rána, tady ještě dříve, kolem 4 té ranní.
Kočka se vyžaduje jídla, protože kojí pět malých koťátek, nespala jsem ani hodinu , protože ten stříbrný kotouč na nebi se zdá mi dává zabrat, když je celý. 

Na gauči se taky moc pohodlně nespí, ale jeden z nás alespoň by vyspaný být mohl. 

Tak vstávám, sedám v rozespalé krajině na kolo, pozdravím druhou kočku, která spí venku, podívám se na pole se složeným senem, řádně do kopek, nacítím vůni rána a mávám ovečkám od souseda na pozdrav jako vždycky. 

Letos je jich hodně, kolem 15 ti,slíbil sice Bláží, že smlouvu už na dotace neprodlouží, byla ráda, ale zalhal jí,aby si jí udržel v chalupě a taky protože by nemohl jen tak sedět a nic nedělat, má obrovské bydlení, rozsáhlá pole a louku, ovocný sad a zahradu plnou nasazených potravin.

Když jedu dolů v pět hodin ráno ,jako každé pondělí, je ještě chladno, v zimě je to o moc složitější. Byť je to pár kilometrů do města, zima se u nás drží déle než si lidé ve městě dokáží představit. Stačí pět set metrů a je u nás sníh a z okna pod loukou ani zmínka,že je mráz. Taková jsou rána v horách v zimě.

Dnes bylo tepleji,ale přehodila jsem bundu,jsem hodně rozespalá, čeká mne hodina lekce s mými ranními ,,žáky,, ( stále jsem jim i já ),ale jen pro vysvětlenou.

 Jsou neskutečně stateční, že vstávají každé pondělí, někdy i středu takto brzy ráno a společně se mnou v jakémkoli rozpoložení tvoříme naše tělo i ducha pružnějším.

Musím se hodně soustředit, můj milovaný budoucí manžel mi zakázal jezdit s hudbou na kole ( má samozřejmě pravdu ), jsem rozespalá, nespala jsem ,honily se mi sny jeden za druhým, kočka, druhá, třetí,osmá....a ještě mne čeká náročná část měsíce v ženském cyklu,to vše zrovna dnes!

Nejraději bych si zalezla do postele k milému nahoru, přichumlala se a spala až do poledne. Tyto dny jsou pro mne náročnější než byly za mladšího věku, ani ne tak bolestí,jako motivovat se , osedlat moje silniční kolo,které se absolutně nehodí na cesty na horách, ani po těch našich, postavit se ( nebo sednout ) před lidi a mluvit.

Pak ale, když dorazím do rozespalého města Frenštátu, kde ještě není ani živáčka, jen pár lidí ,co chodí do Fabriky se potulují kolem a jdou na autobus, odemknu dveře od Studia, pak se vše mění, rázem se ze mě stává neubrblaná , pohotová a občas i vyrovnaná Jógarka jak s oblibou mám - je to spojení jógy a mého jména- lekce je krásná jako vždy, přítomnost lidí ,kteří jsou zde se mnou mne baví a naplňuje. 

Zase je chuť tvořit a posouvat se dál, nejen v józe, ale v józe v dnešním životě.

V tak uspěchaném, plné práce, nevyváženosti, bez přírodního spojení, bez všeho, co jsme se naučili a zapomněli od našich předků.

Dnes jsem si dopřála volno z práce, hned po lekci,jsem sedla na kolo, jela domů, stihla v našem místním obchůdku koupit svačinu do práce muži, čerstvé pečivo a sladkosti a byla ráda,že jsem dojela zase domů, kde mne čekaly nejen kočky, ale ještě teplá postel s náručí hřejivou a velkou v objetí.

Dnes není vhodný den na to ,cokoli dělat, snažila jsem se, ale usnula jsem jako špalek, po tak náročné a pro mne vyčerpávající noci, plné ztráty energie.

Usnula a dopřála si načerpání nového a dnešního.

Venku svítí stále Slunce, slyším jen ptáčky, ani živáčka tady nebydlí. 
Jen o víkendu pár chatařů provokuje s nesmyslnou sekačkou a vidinou anglického trávníku. 

Jedna, druhá,třetí, sedmá kočka, všechny spokojeně vrní a já už pomalu taky.

Jóga v dnešním životě mi pomohla si říct,že si lehnu a prospím den, i kdyby jen jeden, už dál nebudu předstírat,že můžu když nemůžu.

 Natož tady v lese, kdy se člověk nechá s přírodou tak spojit, že plný měsíc jej může mírně vykolejit.

A tak zítra zase sednu na kolo, už později a budu skoro tři hodiny Jógarka, vyskočím z lesa do města a zkusím trochu té přírody vnést i tam, trocha zklidnění i světla.

Je ho třeba!

Jógarka


Žádné komentáře:

Okomentovat