Jak si dovolit ulevit v cyklu ženy z pohledu jogínky

Článků o cyklech, o odpočinku o tom, co dělat aby cyklus ženy nebolel, užívaly jsme si ho, oslavily apod. jsou mraky.Hromady. Jak si můžeme dovolit oslavit ,,svůj den,, když musíme do práce, k pásu na 12 hodin, na nohy?

Starat se o 20 dětí?

Učit 30 puberťáků.

Do židle na 8 hodin, poslouchat, psát, počítat...?

Nebo předstoupit před lidi a lektorovat 5 hodin za dva dny?

S tou emancipací jsme to v tomhle ohledu dost přepískly dámy....

Když jsem pracovala v institutu vždy jsem v pondělí nastoupila a ,,dostala to,, v pracovní dlouhý den, přímo v práci.

Pocit,že vám vypadnul mozek, je vám na blití a navíc pracujete v prostředí bez oken, čerstvého vzduchu a né v příliš dobrých podmínkách a poslouchání příběhů bolesti...

Po 4 letech mi to stačilo, přeskakovat z hluboké bolesti do výšin jógy, na půl úvazku sem a tam a lektorovat do 8mi večera.

A vůbec mi nepomohlo si přiznat, že je to nádherné přece, že jsem žena a jsem zdravá...chtěla jsem domů, deku, čaj a seriál, chipsy a pivo.

Když se člověk rozhodne, ne jen k výpovědi, ale k tomu, že opouští zajetý systém, přichází krásné věci tak nějak samotné, bez článků o tom, jak jsme bohyně a máme tančit na louce nahé.

Ono to chodí samo, když se utišíte, děláte ty věci pro sebe a né pro ostatní.

Tak jako dnes ráno jsem vstanula a dovolila si dát vanu, přisypala bylinky, oleje a vůně, aby mne vše povolilo a přestalo bolet. Intuitivně jsem vylila poslední měsíční vodu z potoka nabitou úplňkem a vyměnila pyžamo, snědla čokoládu, uvařila čaj a zatopila v krbu a s knihou v ruce můžu povnímat co by asi tak bylo dobré, než půjdu večer na lekci odjógovat úterní vlčáky.

Nejlepší by bylo lekci zrušit, ale i na to mám odpovědnost, naštěstí je to ,,jen,, hodina a nemusím cvičit já, ale oni.

Představa, že mám dceru a ta v den svých dní sedí ve škole na tvrdé židli je stejně bolestná jako to, že mám kamarádku, která ve svůj den stojí u pásu a nemůže se jít ani ......na záchod. Protože pauzy jsou co 4 hodiny.

Naše doba se posunuje někam, kde mi není dobře a kde se necítím dobře. V některých kulturách ženy mají volno , když na to přiijde, v některých zemí odejdou do svojeho domečku a tam je nikdo neruší, no někde se podceňují podmínky a zanedbávají se a často onemocní nedostatkem hygieny ba i zemřou.

V instituci jsem si musela vybírat dovolenou ,abych nevybouchla v ten den v práci. Doslova.

Čím více jsem v klidu , tím méně jsem protivná, zlá a nebo neohrabaná, prostě už to vnímám.

Ve 31 letech....ach jo...

Výkon, výkon, výkon...dokonce mám známou, která první den menstruace chodí buď běhat nebo cvičit.

Jak si ale pomoci když nemůžu být doma, musím prostě fungovat, protože za mne nikdo nenakoupí, nevezme lekci, nepůjde do práce. Každý měsíc to nevýjde na pátek nebo sobotu.

Vůně
Jídlo
Ticho
Hudba
Zateplení zad
Volné oblečení
Parfém
Hodně pití
Kytice růží nebo oblíbených květů
DÝCHAT!!!
Dýchat
Dýchat

Teplé koupele nebo sprcha, masáž nohou, zad, chodidel a tření rukou. Vyčkat do večera a dát si pro sebe dvě hodiny, né jednu, dvě,lehnout si a spát.

Z pozic jógy je to Balasána, pozice dítěte.

Svíčka.

Kočka ve skříženém sedu. Záda zakulatit a vyhrbit se.

Rotace páteře do stran s rukama za hlavou.

Houpání v bocích na stranu.

Podřep a hýbání pánví dozadu a dopředu.

Pomalu chodit a koukat na přírodu, na nebe.

Zavřít oči a meditovat.

 Krásná meditace, relaxace proti bolesti , která může pomoci, vjemová, vizualizace :

Zavřete oči a představte si,že jste v teple.
Může to být teplá voda, teplý písek na pláží nebo louka v létě vyhřátá sluncem.

Lehněte si na záda a vnímejte jak teplo prostupuje celým tělem, od konečků prstů na nohou, chodidla, k patám, do celých lýtek a stehen, k hýždím až po bedra.

Celá bedra se prohřívají, zateplují, polevuje bolest a ustupuje tlak, v pánvi se dělá lehkost a prostor pro nádech.

Nádech do pánve, výdech úleva od bolesti. Zopakujte 3x.
 V oblasti vaše pupíku a břicha se rozlévá teplo a sluneční jas a paprsky pomáhají ustupovat bolesti a ponechávají oblast uvolněnou a je tam prostor pro nádech, výdech úleva. Zopakujte 3x.

Zbytek těla se rozlévá do tepla, do písku, vody nebo louky, vpíjí se do vyhřáté země.
S každým výdechem uvolněte hrudník, ramena, krk, paže, obě ruce podél těla až po konečky prstů na rukou a všechny prsty.

Vnímejte teplo a dech.

Hlavu si nechejte chladnější, ale uvolněte obličej a svaly obličeje.

S pomalými nádechy a výdechy posílejte teplo tam, kde cítíte ještě bolest a pnutí.

Zůstaňte alespoň deset minut v klidu. Po té se protáhněte jemně se přetočte na pravý bok a posaďte se. Pokud jste prováděli meditaci v sedě protáhněte nohy a ruce a zahýbejte hlavou.

Otevřete oči a zkuste ponechat teplo a uvolnění ve vašem těle.

Namasté.

Ale Buddha taky neměl titul přece...nebo jo?

Ohledně lektorství a toho jestli a zda-li vůbec já jsem vhodná k tomuto daru, jsem přemýšlela milionkrát.

Nechci dělat ostudu nejen všem nežijícím mistrům, všem žijícím ani sobě.
Ani těm, co mají se mnou trpělivost a neustále zodpovídají mé dotazy. Obě Evy, obě ženy, obě naprosto úchvatné lektorky jógy, každá tak odlišná, tak krásně. DĚKUJI dámy...

Když si pustím jakýkoliv web lektora jógy nebo někoho, kdo si myslí, že je lektor jógy ( nedej bože ,že si to o sobě myslím já...) tak vidím v kolonce ,,o mně,, výčet X hodin , X kurzů, X cest do Indie, Bali, Nepálu....a tak dále.

Já si chtěla počíst něco o jedné paní , co vím,že dlouhá, opravdu dlouhá léta praktikuje a učí jógu.
No vím, kde byla v roce 1876, vím že má 2000 hodin na Kanárských ostrovech pod vedením toho a toho té a té lekce, kurzu...

Ale..bolest, cesta, proč jóga? Co jóga? Co ta fotka na hlavě znamená? Že se umí postavit na hlavu, moje kamarádka učitelka taky...

A já skromně ve své kolonce na webu ,, o mně,, nahlásila jak miluju les, svého manžela, kočky a přírodu a že jóga je pro mně nejpokornější cesta.

Doplnila jsem tedy i to vzdělání, kdyby se o mne zajímal někdo nový a chtěl do kurzu.

Kamarádka řekla nádhernou věty, když jsme si spolu vykládaly nejen karty, že Buddha ale přece taky neměl snad titul ne? Ježíš? Patanjali...

To není zárukou...stejně tak jako podcenit přípravu.

Připravovala jsem se na svojí první lekci přes pět let.
Né denním cvičením Ásán, nejen.
Zažila jsem životní prohry, pády, vzestupy, bolesti jak fyzické tak psychické, labilitu, chtít nežít, chtít žít jinde, cesty, studia, práce tak náročnou, že jsem to brala jako sen mít studio Jógy.

Připravovala jsem se pozorováním těla, léčením, chozením do přírody a těžkým drilem Ásán, dechu, meditace, čtením knih, kurzy, webináři, víkendovkama.

Po pěti letech ( né teda na Bali, hm,..ale v duši a v sobě a makačky ) jsem se s třepajícíma kolenama a sucho v krku postavila na podložku před mých prvních rovnou 12 lidí. MASAKR! a nejen to, asi 10 z nich jsou se mnou již 2 léta. DĚKUJI vám přátelé.

V prostoru, kde byl binec, špína, pokaždé jsem se za něj styděla, stejně zůstali. Ani jeden se mne nezeptal na certifikát, lektorský kurz nebo vzdělání.
Až na nervozitu v hlase byli všichni spokojeni a asi jsou i nadále.

Všichni ti , které já uctívám ve výuce klasické jógy žijí v Indii, jsou mrtví a nebo je to moje Eva, která má prozatím jediný kurz, na kterých bych chtěla ve středy, jediný den , kdy nemám lekci a už docela dost dobře jsem unavená a představa dvou hodin další jógy je pro mně šílené. Zatím...

Takže se vší úctou všem těm, co stojí na hlavě za minutu, mají nohy za hlavou a do toho perfektní make up na Instagramu, se vší úctou k tomu,že mají dostatek peněz na studia na Bali nebo Indii a se vší úctou i těm, kteří ,,jenom cvičí,, Buddha titul taky neměl.

Studium ,respekt, pokora, ohleduplnost a neustálé se vzdělávání je pro mne priorita obrovská v cestě jógy, ale holt ,když nebudu na Jivamukti retreatu za 200 000 Kč, tak nebudu no.

Četla jsem krásný příspěvek o tom jestli se dá jógou uživit. Paní to napsala velmi hezky, že ano dá, podle toho ale jak žijeme.

Asi mi prozatím ta naše chatička, kočky, kafe a svíčky stačí. Přestože podnikám a platím vlastně státu více a nájem větší než vydělám.

Třeba se změní i to :)

Namasté